Fotím hrozně rád. Nevím, zda se to jednou naučím pořádně, ale to snad ani není důležité. Občas někdo podívá na nějakou mou fotku, líbí se mu a to mi stačí. Já si tak konzervuji místa a zážitky. Díval jsem hledáčkem už na ledacos. Velehory, džungle, oceány i pouště. Na lidi černé, bílé, žluté, hnědé, na opice, krokodýly, zebry, plameňáky i supy. Viděl jsem vycházet slunce nad Cotopaxi a fascinoval mě podvečer naTiticaca. Ale nejlíp je mi, když sedím na jedné mezičce na Moravě. Pod sebou mám po levici Němčany, po pravici Slavkov a kolem ty nádherné lány vonící chlebem. Možná, že do těch dálek jezdím taky proto, abych se mohl vracet zrovna sem.